NIKOLA TOMKOVÁ

INVESTICE? S DEBATOU, ROZMYSLEM A PLÁNEM.

Nikolo, čemu se vlastně profesně věnuješ?

Ve stavebnictví pracuji více než dvacet let. Jsem autorizovaný technik v oboru pozemních staveb a dnes se věnuji především projektovému řízení. Mám za sebou malé stavby i velké investiční projekty, na kterých spolupracují desítky lidí různých profesí. Moje práce je především o organizaci. Na začátku je potřeba správně definovat, co má vzniknout a proč. Potom sestavit tým, koordinovat jednotlivé profese, hlídat termíny, náklady a postupně projekt dovést až k realizaci.A právě to mě na té práci baví nejvíc – když se z prvotní myšlenky nakonec stane něco skutečného, co funguje a slouží lidem.

Stejným způsobem ses už několikrát zapojila i do projektů přímo v Jevanech.

Když jsme se s rodinou v roce 2012 přestěhovali do Jevan natrvalo, začala jsem se poměrně brzy zapojovat i do toho, co se dělo kolem nás. Jednou z prvních věcí byla obnova jevanské pláže. Chtěla jsem, aby tu zase bylo příjemné místo ke koupání, a dodnes mám radost, když vidím, že ji lidé využívají. Později jsem pomáhala obci s realizací víceúčelového hřiště. Projektovala jsem ho a podílela se na přípravě i samotné realizaci. Velkým projektem pro mě byla také Základní škola Vyžlovka, na jejíž přípravě a realizaci jsem se profesně podílela. Je to stavba, kterou dnes využívají i jevanské děti, takže k ní mám samozřejmě trochu jiný vztah než k běžnému pracovnímu projektu.

A pak je tu SK Jevany. To je sportovní klub pro děti, který jsem založila a vedu ho dodnes. I když už nejde o stavební projekt, princip je vlastně podobný – mát záměr, dát dohromady lidi, zorganizovat to a hlavně se postarat o to, aby to dlouhodobě fungovalo. Asi právě to mají všechny tyhle věci společné. Baví mě nezůstat jen u nápadu, ale dotáhnout ho do cíle, kdy skutečně funguje a slouží lidem.

Je právě tvoje profesní zkušenost důvodem, proč tolik mluvíš o tom, že Jevany potřebují plán?

Určitě. Z práce vím, že nejdražší chyby často nevznikají při samotné stavbě, ale mnohem dřív – když se na začátku špatně určí, co vlastně potřebujeme. Dobrý projekt podle mě nezačíná hotovým návrhem. Začíná otázkami. Co potřebujeme? Kdo to bude používat? Jaké máme možnosti? Kolik nás to bude stát nejen dnes, ale i v budoucnu? A co dalšího budeme v obci potřebovat za deset nebo dvacet let? Proto bych chtěla, aby Jevany měly dlouhodobý plán a jednotlivé investice do něj zapadaly. Neměli bychom obec skládat z jednotlivých projektů podle toho, co nás zrovna napadne nebo na co se zrovna objeví příležitost.

Když mluvíš o špatně připraveném projektu, uvádíš jako příklad rekonstrukci jevanského kina. Proč?

Protože kino je podle mě přesným příkladem investice, u které se mělo nejdříve diskutovat a teprve potom projektovat. Investovat do zateplení obálky budovy, a přitom nevyhovující vnitřní prostory, které lidé především využívají, ponechat beze změny považuji za špatnou možná až zmařenou investici. Nejdřív se mělo diskutovat především o budoucím využití celé budovy – jejího foyer, podkroví jako možnosti komunitního centra, které nám zde tolik chybí. Zateplení obálky budovy mělo být až součástí celého projektu. U takto významného projektu bych se vůbec nebála představit varianty veřejnosti a nechat občany říct, která jim dává největší smysl. Je to přece majetek nás všech. A to je přesně ten rozdíl mezi rychlým řešením a skutečně dobře připravenou investicí.

Je nějaké rozhodnutí posledních let, které považuješ za ještě závažnější?

Ano. Prodej deponie. Ten osobně považuji za jedno z největších selhání současného vedení obce. Jak se vždy říkalo: grunt se neprodává! A u obecního majetku to platí násobně. Já osobně bych si prodej obecního majetku na zodpovědnost nevzala. Nikdy nemůžeme vědět, jaká situace bude za 50 let, co bude naše budoucí generace potřebovat. Za mě jednoznačně, mělo na deponii vzniknout technické zázemí obce. A mluvili o tom i ti, kteří nyní hlasovali pro prodej. Dnes máme kontejnery, techniku a další provozní zázemí přímo v centru Jevan, v bezprostředním sousedství historické budovy bývalé školy. A všichni vidíme, jak ten prostor dnes vypadá. Barevné nádoby, zápach, nepořádek kolem, poházené odpadky a auta která překáží.  Přitom v okolí jsou úžasné příklady toho, jak to mohlo vypadat. A nemusíme daleko. Stačí jet na Vyžlovku. Tam technické zázemí obce umístili do prostoru bývalého lomu mimo centrum. Myslím, že jim dnes takové řešení můžeme jen tiše závidět. 

Když tedy mluvíš o investičním plánování – co konkrétního bys chtěla v Jevanech posunout?

Na prvním místě je pro mě vyřešení odpadového a technického zázemí obce. Současný stav v centru Jevan považuji za dlouhodobě neudržitelný. Když už jsme bohužel přišli o deponii, musíme hledat jiné vhodné místo a dostat kontejnery, techniku a provozní zázemí tam, kam patří. Centrum obce a zahrada historické budovy bývalé školy tím místem rozhodně nejsou. Další prioritou je kanalizace v lesní části obce. Tady se nezačíná od nuly – projekt je už v přípravě a naším cílem je na něj navázat a aktivně hledat financování, které je zde zásadní pro realizaci. Pak jsou tu další věci – parkování u fotbalového hřiště, pobytová místa kolem rybníka nebo budoucnost budov dnešního obecního úřadu, pošty a hasičárny. Nechci ale před volbami vytvořit dlouhý seznam toho, co všechno postavíme. Chci, abychom si byli vědomi toho, co vše se musí řešit, stanovili si priority, dobře připravili jednotlivé projekty a potom je jeden po druhém skutečně realizovali.

Tvoje práce je dost náročná. Jak se ti daří ji vyvažovat?

Nejlépe jógou. Věnuji se jí už řadu let a příležitostně vedu i vlastní lekce. V práci jsem neustále mezi lidmi, projekty, termíny a rozhodnutími a v hlavě mi pořád běží, co je ještě potřeba vyřešit. Jóga je pro mě chvíle, kdy se všechno naopak ztiší. Pomáhá mi zpomalit, srovnat si myšlenky a načerpat novou energii. A je to vlastně jedna z mála chvil, kdy nemusím vůbec nic plánovat ani organizovat.