LUCIE HLADKÁ

CHCI ABY SE VRÁTIL ŽIVOT DO JEVANSKÉHO KINA

Lucko, lidé v Jevanech tě znají hlavně z nejrůznějších místních aktivit. Co ale děláš profesně?

Dnes pracuji jako účetní, ale velkou část svého profesního života jsem strávila v obchodní sféře. Pracovala jsem pro firmu vyrábějící okna – nejdříve jako asistentka, pak regionální vedoucí a nakonec i jako vedoucí celého obchodního oddělení. Byla to práce hodně o komunikaci, hledání řešení, koordinaci velkých zakázek, vedení lidí a odpovědnosti za výsledky. Účetnictví je zase o přesnosti, pořádku a důslednosti. Myslím, že se mi zkušenosti z obou profesí dobře doplňují – umět jednat s lidmi a zároveň mít ve věcech systém

Tvoje rodina je s Jevany spojená po několik generací. Co pro tebe znamená být "odtud"?

Pocházím z rodu Pačesů–Louňováků a Jevany jsou součástí mého života od malička. Mám tady rodinu, přátele i spoustu vzpomínek. Nikdy mi proto nebylo jedno, co se tady děje a jak se nám tu společně žije. Jevany se samozřejmě mění a je to přirozené. Přála bych si ale, abychom neztratili to, co je na životě v malé obci hezké – že se lidé znají, potkávají se a pomáhají si. A také, že jim není lhostejné, co se děje kolem nich.

Když se podíváme na to, u čeho všeho v Jevanech jsi, je toho opravdu hodně. Co z toho je pro tebe nejdůležitější?

To se mi vybírá opravdu těžko. Když děláme akci s SK Jevany, jsou na prvním místě děti. Když připravujeme něco pro seniory, mám radost, že i díky nám nikdo nemusí být sám doma. A když organizuji sbírku, jde zase o to, že věci dostanou ještě další šanci využití a pomůžeme tím lidem, kteří pomoc druhých prostě potřebují. Pak jsou tu dětské dny, tábory, výlety, sportovní akce, Rozhýbeme Jevany a další věci, do kterých jsem se během let zapojila. Někde je moje role větší, někde jen přiložím ruku k dílu. A totéž platí pro občany. Zastupitelstvo je veřejné právě proto, že obec patří všem, ne jen devíti lidem sedícím za stolem.

Jedna věc ti ale v posledních letech v Jevanech opravdu chybí – kino. Proč právě ono?

Monika Dvořáková dokázala jevanské kino skvěle rozjet. Nebylo to jen místo, kam se přišlo na film. Kino mělo svoji atmosféru, pravidelné návštěvníky a program pro různé generace. Promítaly se aktuální filmy, chodily sem děti ze škol a školek, pořádaly se besedy a další akce. A hlavně – lidé sem chodili rádi. Po změně vedení obce ale tento způsob fungování skončil a vedení kina převzal někdo jiný. Vyzkoušelo se, jestli to půjde i jinak. A podle mě se ukázalo staré známé, že když dva dělají totéž, není to totéž. Návštěvnost postupně klesala, promítalo se stále méně, zmizela pravidelnost, což je základní předpoklad dobrého fungování jakéhokoliv provozu. Nakonec kino přestalo hrát úplně. Dnes budova prošla rekonstrukcí a já bych byla moc ráda, aby se spolu s jejím znovuotevřením vrátil do kina i život. Nemyslím tím vymýšlet další nový model. Naopak bych chtěla navázat na způsob, jakým kino vedla Monika, protože ten se už jednou osvědčil. Máme opravenou budovu. Teď bych si přála, abychom do ní dokázali vrátit i lidi.

Často říkáš, že by se mělo "všem měřit stejným metrem". Co tím konkrétně myslíš?

Pravidla potřebujeme, ale měla by být rozumná a měla by platit pro všechny stejně. Dobrým příkladem jsou naše sportoviště. Víceúčelové hřiště má stanovenou otevírací dobu a řadu omezení. Řeší se, co se tam smí a nesmí, a nesmí se tam například používat ani reproduktor. Po covidu chtělo současné vedení dokonce omezit víkendovou otvírací dobu. Na fotbalovém hřišti se přitom také pořádají nejrůznější akce, včetně těch s hudbou dlouho do noci, a žádná omezení tam nejsou. A tím vůbec nechci říct, že bych chtěla omezovat akce na fotbalovém hřišti. Právě naopak. Jsem ráda, když se v Jevanech něco děje.  Jen mi nedává smysl, proč máme v jednom sportovním areálu tak rozdílný metr.

Ty sama se do života v Jevanech zapojuješ už řadu let. Co podle tebe obec potřebuje, aby tady podobných aktivit vznikalo víc?

Myslím, že především lidi, kteří mají chuť něco dělat. A těch je v Jevanech naštěstí pořád dost. Vidím to ve sportu, u kulturních akcí, při práci se seniory i všude tam, kde se lidé dokážou sami domluvit a něco společně vytvořit. Úlohou obce podle mě není všechno organizovat. Naopak. Obec by měla vytvářet podmínky pro ty, kteří přijdou s dobrým nápadem a jsou ochotní věnovat svůj čas a energii ostatním. Někdy je potřeba finanční podpora, jindy prostor, technická pomoc nebo prostě jen vstřícnost a ochota hledat cestu, jak něco udělat. Za ty roky jsem zjistila, že za většinou akcí, které vypadají samozřejmě, je spousta dobrovolné práce. Lidé ji většinou nedělají proto, že za to něco dostanou, ale protože chtějí, aby se v místě, kde žijí, něco dělo. A právě takové lidi bych chtěla podporovat. Obec podle mě nemá aktivním lidem stát v cestě. Měla by být jejich partnerem.

Když toho děláš tolik pro ostatní, zbývá ti vůbec čas sama na sebe?

To je někdy trochu problém. (smích) Ale já vlastně nejlépe odpočívám v pohybu a mezi lidmi. Mám ráda sport, výlety a čas s rodinou a přáteli. A spousta věcí, které dělám pro Jevany, je pro mě zároveň zábavou. Když po nějaké akci vidím spokojené děti nebo seniory, kteří si společný den užili, mám z toho energii i já. Možná proto u toho všeho pořád vydržím. Neberu to jako povinnost. Prostě mě baví být tam, kde se něco děje.